Dosud se v oboru ukrajinistiky pracovalo na rozsáhlých slovnících /Česko-ukrajinský, Kyjev 1988-89, Ukrajinsko-český, I. díl Praha 1994/ a v oblasti ukrajinské dialektologie. Spisovný jazyk a jeho struktura se stává předmětem ukrajinistické práce nově. Přirozeným základem metodologickým jsou principy pražské školy rozvíjené i v době poválečné, materiálové předpoklady pro tuto knihu je však třeba vytvořit, aby byla popsána stránka hláskoslovná, grafická a pravopisná, dále stránka tvaroslovná a syntaktická. Kniha bude diferenciací akcentů obrážet skutečnost, že jejím uživatelem je Čech, jehož mateřština mu svou blízkostí příbuznému slovanskému jazyku pomáhá, ale nezřídka ho také zavádí.
