Projekt kriticky analyzuje roli tzv. Hradu v politickém, společenském a kulturním kontextu meziválečného Československa. Na rozdíl od dosud převažujících historiografických výkladových schémat opomíjejících jeho roli duchovního centra reflektuje „Hrad“ jako personifikovaného veřejného intelektuála, reprezentovaného především T. G. Masarykem, který je zároveň hlavním autorem ideového obsahu jeho činnosti. Projekt pracuje s představou Masaryka a skupiny „Hradu“ vystupujících v roli centra nové demokratické společnosti. Z této pozice se vedeni obavou o stabilitu nového státu snaží budovat důvěru jeho obyvatelstva v nové zřízení a dovršit tak přechod z imperiální do republikánské éry. Specifickou oblast představuje Slovensko, kde byla reflexe „Hradu“ silně ovlivněna autonomistickým diskurzem a kritikou centralismu. Sledovány budou i možné paralely s vývojem v sousedních státech, především v Polsku i otázka vnímání „Hradu“ v zahraničí.