Exulanti z husitských Čech a Moravy, kteří odcházeli do katolických enkláv v pohraničí nebo do ciziny, představují první velkou emigrační vlnu, která byla důsledkem hlubokých ekonomických, společenských a náboženských změn ve společnosti ve 14. a 15. století. V rámci projektu budou zkoumány narativní a diplomatické prameny domácí i zahraniční provenience, které podávají cenná svědectví nejen o vnějších okolnostech pobytu v exilu, ale také vykreslují jeho prožívání samotnými exulanty. Výzkum se zaměří na několik významných oblastí, do kterých se emigranti z řad kléru na útěku před náboženskou válkou ubírali. Jedná se o oblast rakouských zemí, Sasko a Franky, kam odcházeli především cisterciáci a premonstráti, Slezsko, kde se zdržovaly uprchlé komunity řádu augustiniánů kanovníků a křížovníků, a Horní Lužici, která byla obecně exilovým centrem vzhledem k přítomnosti exilové kanceláře generálních vikářů pražské diecéze.
