Dosavadní strukturní popisy baltských jazyků postihují najmě prosodii (např. de Saussure (1896), Hjelmslev (1932) - akcentace) a morfologii (např. Kurylowicz (1956) - lexikální derivace, Marvan (1978) - deklinace). Popis syntaxe se omezuje na obecně sémantickou klasifikaci morfosyntaktických vzorců slovesa a jeho bezprostředních doplnění (Ambrazas (1986), Sližiené (1986). Metoda navrhovaného projektu vede naopak ke stanovení invariantů větného významu, od nichž zpětně lze morfosyntaktické vzorce funkčněodvíjet. Stanovené invarianty jsou přitom samy jednotkami jazykové strukturace, nikoliv jednotkami kognitivně sémantickými. Metoda vychází z pražské strukturalistické tradice víceúrovňového popisu věty a bezprostředně navazuje na teorii funkčně generativního popisu jazyka (např. Sgall, Hajičová a Panevová (1986)). Hlavním cílem projektu je lepší porozumění systému baltských jazyků, praktické využití se nabízí při výuce i při automatickém zpracování dotyčných jazyků.
