Klíčovou roli pro utváření společné kulturní identity má ochrana kulturního dědictví. V českých zemích existuje silná a bohatá tradice památkové péče jako institucionální činnosti i specializovaného oboru. Je proto s podivem, jak málo dosud víme o souvislostech, v nichž tato tradice vznikala, a osobnostech, které ji zejména v menších městech pomáhaly utvářet. Cílem projektu je zmapovat tyto málo známé souvislosti dějin české památkové péče. Zaměřuje se na vývoj vztahu zdejší společnosti k ochraně památek v 1. polovině 20. století z pohledu různých sociálních, profesních a zájmových skupin. Snaží se zdůraznit význam ochrany památek pro formování sdíleného kulturního vědomí a představit dnes již mnohdy zapomenuté aktéry, kteří této aktivitě dávali tvář. Projekt sleduje období 1900–1960, od založení Klubu Za starou Prahu po úmrtí historika umění Zdeňka Wirtha. Zahrne tak několik zásadních dějinných zvratů, na jejichž pozadí lze zachytit důležité proměny i konstanty v přístupu k památkám. Jádrem výzkumu je rekonstrukce dobových aktérských sítí, jejíž osu tvoří působení Z. Wirtha, klíčového iniciátora, garanta a popularizátora oboru po celé sledované období. Projekt proto využije mimořádně cenný a bohatý fond Wirthovy soukromé korespondence s předními osobnostmi oboru. Projekt se opírá o interdisciplinární spolupráci historiků umění, historiků a archivářů. Efektivně využívá sdílený potenciál trojice zapojených institucí, které spravují klíčové archivní fondy k tématu výzkumu. Části dobové korespondence budou zpřístupněny formou veřejné databáze a edic, které doplní audiovizuální program k významu korespondence pro poznání moderních dějin. Hlavními výstupy, určenými pro odborníky i širokou veřejnost, jsou tři výstavy s doprovodnými kritickými katalogy a interaktivní mapa představující vybrané regionální osobnosti, instituce a památkové kauzy. Projekt v nich přiblíží nejen dějiny oboru, ale i význam ochrany památek pro identifikaci obyvatel se svou obcí, regionem či zemí.
